Příběh Jany

Jana přišla do poradny zoufalá. Již několik let se snaží zhubnout, ale stejně poslední 2 roky stále přibírá. Kolegyně ji sice stále uklidňují, že vypadá výborně. Když se nad svými proporcemi(měří 175 cm a váží 64kg) zamyslí, uvědomuje si, že vypadá opravdu lépe než její kamarádky. Přesto se ale úporného přemýšlení o tom, co si dá, co nesmí, a co včera jedla nemůže zbavit. Sama by snad svoji situaci nebrala tak vážně, ale kdykoliv přijede domů, její matka jí stále váhu vyčítá. Kolikrát už slyšela, že je odporně tlustá, ať se tolik necpe. Zůstane na ocet, všem chlapům musí být odporná. Pokud se svou váhou něco neudělá, určitě si Petr najde jinou ženu. V práci už s kolegyněmi nemluví o ničem jiném, než co měla k večeři, kupuje si stále časopisy o zdravém životním stylu. Poslední dobou má deprese, nic jí nebaví. Netěší se ani na dovolenou (bude tam plná penze, zase bude jen jíst a jíst a neuhlídá se a nebude moci tak intenzivně cvičit). Každý den od pondělí do pátku chodí na aerobik. Bojí se, že ji Petr uvidí v plavkách. Když se s Petrem seznámili, Petr jí stále opakoval, že se mu líbí. Neviděl žádný fald špeku, který mu ukazovala.

Poslední dobou ani nechce s Petrem nikam chodit. Mohl by vidět, že je ve srovnání s ostatními ženami tlustá. Chodí jen občas do kina. Tam je tma, nikdo na ni nevidí. Nejhorší je začátek a konec představení. Stále sleduje, na koho se Petr dívá, kterou holku si prohlíží. Dělá pak žárlivé scény. Hádají se vždycky ještě druhý den. Nedávno už jí Petr řekl, že se s ní chce rozejít. Určitě si našel jinou, hubenější. Matka má pravdu. V této chvíli se Jana rozhodla,že vyhledá pomoc při hubnutí. Když zhubne, určitě se problémy ve vztahu vyřeší. Paní doktorka jí ale doporučila psychoterapii.

Začátky byly krušné. Nejdříve radám paní doktorky nevěřila. Měla strach,že když si povolí dělat a jíst to, na co má chuť a nic si nezakazovat, že strašně přibere. Dosud musela sebe sama stále jen kontrolovat. A najednou si měla povolit neumýt nádobí a když bude chtít, jen tak si číst. Když dostane chuť na housku se sýrem, tak si ji bez výčitek sníst. Učila se rozpoznávat zdravé myšlenky a myšlenky nemocné, týkající se jídla a sebehodnocení, které se jí několikrát denně honí hlavou. Učila se být takovou jaká je a nebýt někdo jiný. Paní doktorka ji naučila, jak s negativními myšlenkami o sobě pracovat.

Kupodivu z ní spadlo i napětí, ve kterém už dlouhou dobu žila. Najednou se opět cítila spokojená a klidná. Stále se jí sice vracely myšlenky, zda je tohle dobrá cesta a jestli by se neměla raději více hlídat. Tyto myšlenky již brala jako nemoc a snažila se je nebrat vážně. Matku začala vnímat jako ženu, která je stejně nemocná, jako byla ona. Na rozdíl od ní se rozhodla vyhledat pomoc. Dokonce přestalo i to hrozné přejídání, které zažívala předtím skoro obden. Znovu se sešla s Petrem a bavili se o svém vztahu. Najednou pochopila, že se s ní Petr nerozešel kvůli váze, ale kvůli nesnesitelné atmosféře, kterou kolem sebe vytvořila. Petr se k ní sice nevrátil, ale ona si alespoň nezkazí budoucí vztah.