Cvičit nebo nejíst?

Někdo se snaží hodinu aerobiku „nějak přežít“, jiný z ní má vyloženě potěšení – zato ale trpí, když si má odříci čokoládový dort. Každý jsme jiný, máme odlišné touhy a potřeby. Nedalo by se toho využít? Kdyby to tak šlo! Dopřát si dobrůtek, co hrdlo ráčí, a všechno pak napravit v tělocvičně. Nebo naopak: živit se jen zeleninou, ale hubnout bez námahy. Bohužel, musíme vás zklamat, takhle to prostě nefunguje. Pokud neomezíte příjem jídla, bude vaše snaha o zhubnutí marná, i kdybyste cvičili sebevíc,“ utíná naše naděje psychoterapeutka Erika Matějková. Tělo, vystavené velké zátěži, přepne na úsporný režim a začne usilovně šetřit každým gramem zásobního tuku. Navíc, ne každé cvičení vede ke štíhlosti, někdy může být výsledek i zcela opačný.

Jak cvičit? Ani moc, ani málo

Posilujeme kvůli zdraví a pevnému tělu, snížení váhy ale tímto způsobem nedocílíme. Abychom při pohybu spalovali tuky, musíme se pohybovat v tom správném pásmu tepové frekvence. Pokud nám srdce buší pomaleji, nedochází při cvičení k likvidaci tukových zásob, ale k narůstání svalové hmoty. Postava se formuje, je pevnější, rozhodně ale nemůžeme očekávat např. zmenšení objemu stehen nebo zadečku, spíše naopak. Když překročíme horní hranici a cvičíme příliš intenzivně, přestává náš metabolismus čerpat energii z tuků a přechází na rychlejší zdroj – na cukry. Vypočítat optimální tepovou hladinu, při které dochází ke spalování nadbytečného tuku, není vůbec nic složitého. Nejdříve zjistíme hodnotu maximální tepové frekvence (MTF): od čísla 220 odečteme svůj věk. Kýžené aerobní pásmo činí 60 až 70 procent MTF. Je-li vám kupříkladu právě třicet let, činí vaše MTF 190 tepů za minutu (220 minus 30). 190 krát 0,6 je 114, 190 krát 0,7 je 133. Mezi těmito hodnotami byste se tedy měla při cvičení pohybovat. Momentální tep nemusíte měřit celou minutu, stačí stisknout zápěstí na šest vteřin a znásobit deseti. Pokud naměříte něco mezi 11 a 13 tepy, je to přesně ono. Pamatujte: Spalovat tuky začínáme až po dvaceti minutách od dosažení aerobního pásma. Každodenní pětiminutové skákání přes švihadlo je tedy prospěšné vašim cévám a srdci, na pneumatiku na břiše ale nemá žádný vliv

Co s námi dělá POHYB BEZ DIETY:

Pořádně se utahat, pořádně se najíst. Paráda! Příjem a výdej je v rovnováze. Mohou si to dovolit lidé, kteří jsou „v normě“ a o snížení nadváhy neusilují. My ostatní bohužel musíme i nadále počítat s tím, že výdej musí být vyšší než příjem. A jestli jste někdy pročítali kalorické tabulky, tak určitě víte, že „vycvičit“ jednu pořádnou večeři není jen tak.
 

Co s námi dělá DIETA BEZ POHYBU:

Existuje celá řada lidí, kterým mlsání (případně jídlo vůbec) nic moc neříká. Často jde o duchovně založené typy, tíhnoucí k východní filosofii a přirozené stravě, o vegetariány nebo makrobiotiky. Rozhodně nemají potíže s chipsy nebo coca-colou, na druhou stranu se ale těžko obléknou do trikotu a vyrazí na aerobik. A pozdrav Slunci (jakkoli užitečný a harmonizující) tuky neodbourá… Osoby, které málo jedí, ale také se málo pohybují, jsou ohroženy tzv. katabolismem – to je stav, kdy tělo začíná stravovat vlastní bílkoviny. Jejich váha se sice sníží, ale to, co zbude, bude hlavně tuk s minimem svalové hmoty. Tudy cesta ke kráse rozhodně nevede.

Rady pro milovníky cvičení (a jídla).

Rady pro líné hladovkáře

FIT & FAT, NEBO UNFIT & UNFAT? „Určitě bych zvolila první variantu“,tvrdí doktorka Matějková, člověk, který má nadváhu, pravidelně se pohybuje a je v dobré kondici, je na tom zdravotně lépe než štíhlý člověk, který se ani nehne. Při pohybu se nám lépe prokrvují svaly, zvyšuje kapacita plic a posiluje srdce. Proto má každé cvičení smysl, i když není aerobní.“

Pro časopis Fit pro život 2004